Na vědce roste tlak ohledně ekonomického a společenského přínosu projektů

Jaký dopad mají výzkumné projekty? V posledních letech Evropská komise vyvíjí větší tlak na vědce a podnikatele v tom smyslu, aby si takovou otázku zodpověděli už při podávání žádosti o grant. V současné době lze očekávat, že tlak ze strany úředníků bude ještě sílit.

Dopad musí zajímat jak žadatele, tak i politiky, kteří nyní zvažují, zda je dobrou investicí dát více evropských prostředků právě na výzkum. Podle loňské studie pro EK se ekonomice a společnosti za jedno euro vynaložené na výzkum a inovace vrátí v průměru 11 Eur. Ale toto číslo je někdy zpochybňováno a vyvolává především otázku, jak definovat dopady.

Je rozumné, že by vědci měli dopady blíže pojmenovat – evropští úředníci potřebují vědět, že výzkum, který unie platí, se také skutečně vyplatí. Někteří vědci ale nesouhlasí a namítají, že v případě méně aplikovaných a spíše teoretických věd lze jen velmi obtížně dopad výzkumu určit. Zájem státu o hodnocení dopadů výzkumu přesto roste. Ve Velké Británii se například po žadatelích požaduje plán dopadu. Také Švýcarská národní nadace pro vědu (SNSF) již v roce 2011 přidala do svých přihlašovacích formulářů sekci týkající se širších dopadů projektu. Evropská rada pro výzkum (ERC) začala minulý rok hodnotit úspěch financovaných projektů.

Ačkoli důraz na úspěch projektů roste, v příštím výzkumném programu se EK chystá zaujmout k dopadům výzkumu a inovací širší a sofistikovanější postoj. Komisař pro výzkum Carlos Moedas uvedl, že na jedné straně lze dopady výzkumu měřit, ale na straně druhé je nutno chápat, že ne všechen výzkum má okamžité a konkrétní dopady.

V roce 2015, když byl zahájen současný program pro vědu a výzkum Horizon 2020, začal být kladen důraz na potenciální dopad projektů, který vědci museli konkretizovat již v žádostech o grant. Do té doby stačilo uvést kritéria dopadu a žadatelé se soustředili především na vědeckou část. To už v současné době neplatí. Vědci musí uvést přesvědčivý příklad toho, jak jejich výzkum pomůže hospodářství a společnosti. Nestačí už jen přijít s novými poznatky - hodnotitele zajímá dopad stejnou měrou jako excelence a realizace. K tomu je třeba připomenout, že míra úspěšnosti podaných projektů se vzhledem k vysokému počtu přihlášek pohybuje mezi pouhými 12 a 14%. Mnoho žadatelů zezačátku při uvádění očekávaných dopadů chybovalo, nikdo nevěděl, co se od něj očekává.

Hodnotitelé projektu H2020 uplatňují při posuzování kvality návrhů tři kritéria: excelence, dopad, a kvalita realizace. Hodnocení pomáhá v rozhodování o každoročním rozdělení více než deseti miliard Eur mezi projekty. I přes důležitost ekonomických dopadů lze jen těžko vyčíslit přínos pro vědu a společnost, který je také měřen. Zastánci argumentují tím, že zohlednění dopadů zvyšuje kvalitu výzkumu. Čísla ohledně dopadů jsou důležitá také při debatách o rozpočtu a argumentaci potřeby prostředků pro další vědu a výzkum. Kritici naopak uvádějí, že nelze určit, jaký výzkum je skutečně významný, a že posuzování dopadů často vede k povrchním závěrům namísto těch, jež by vyplývaly ze správně kladených otázek.

Na straně vědců je problém v tom, že se nechtějí předem chlubit výsledky projektu a jsou všeobecně příliš skromní. Řada z nich si také jen těžko dovede představit budoucnost svého oboru, protože to není v jejich povaze a není to vědecký postup. V případě Horizonu 2020 musí jít o špičkový projekt bez ohledu na dopady, avšak předkladatelé návrhu si musí být naprosto jistí tím, že očekávaný dopad je jasně a přesně definovaný. Měli by být schopni jasně uvést, co bude výstupem projektu. Každé téma má ale svá specifika. Například u inovačního projektu by se běžně nepovažovalo za konkrétní dopad třeba rozšíření poznatků. Naopak u dopravního projektu se za uznatelný dopad dá považovat například vývoj bezpečnostního zařízení pro auta, které by snížilo počet obětí dopravních nehod na silnicích o polovinu. Další dopady mohou souviset s technickými normami nebo ekonomikou. Někteří vědci nyní do svých projektů zapojují ekonomy, kteří mají zhodnotit a vyčíslit budoucí hodnotu jejich nápadu. Také vysoké školy se obracejí na společnosti, zabývající se profesionálním psaním grantů a poradenstvím. Také Evropská komise má poradce na zlepšení hodnocení dopadů. U inovačních projektů musí být mezi hodnotiteli zástupci byznysu. Musí poskytovat žadatelům zpětnou vazbu, aby napříště věděli, jak žádost správně připravit. V definování dopadu lze být flexibilní, zahrnout také dopad na vzdělávání a další mimoekonomické dopady. Je možné více se zaměřit na mission-driven nebo challenge-driven projekty, u nichž je dopad již součástí definice projektu. Komise všechny tyto otázky zvažuje. Do příštího rámcového programu pak může zařadit více grantů na mission-driven projekty. Katrin Mease z Ligy evropských univerzit oponuje pohledu na dopad jako na cosi s úzce ekonomickými výstupy a s okamžitými výsledky, jež se projeví do roka či do dvou. Příkladem výzkumu s dlouhodobým dopadem jsou projekty, jež získaly Nobelovu cenu.