Jaké budou dopady Brexitu na britsko-evropskou vědeckou spolupráci

Ve svém projevu k Brexitu ze 17. ledna se britská premiérka Theresa Mayová vyslovila pro spolupráci ve výzkumu, avšak plány britské vlády ve skutečnosti britskou účast v evropských výzkumných programech spíše ohrožují. Mayová se vyslovila pro odchod ze společného trhu, i když zároveň uvedla, že by uvítala dohodu o pokračování spolupráce ve výzkumu, a nevyloučila možné budoucí příspěvky do rozpočtu EU, čímž chtěla nechat možnost účasti Británie na budoucím výzkumu otevřenou. Zmínila také, že její země je jedním ze světových lídrů vědy a inovací, a proto by ráda pokračovala ve spolupráci v rámci vědeckých, výzkumných a inovačních iniciativ. Tato slova jsou často vykládána jako snaha udržet si přístup k evropskému výzkumu a jako důvod k optimismu. Například zástupci Asociace evropských univerzit nebo University College London spatřují v projevu snahu nezničit dlouholetou spolupráci mezi EU a Británií.

Na druhé straně se ale premiérka jasně vyjádřila ve smyslu odmítnutí částečného nebo přidruženého členství nebo způsobu, který by znamenal být napůl uvnitř a napůl venku, tak jako je tomu v případě některých jiných států. Pro univerzity a firmy působící v oblasti vědy a technologií je to důvod k obavám v souvislosti s přílivem odborníků, protože právě v přidruženém členství spatřovaly další možnou cestu. I když Mayová chce nadále lákat ty nejchytřejší a nejlepší, aby v Británii studovali a pracovali, a otevřenost vůči mezinárodním talentům podle ní musí zůstat jedním z nejvýraznějších aktiv Spojeného království, zároveň se vyslovila pro přísnou kontrolu imigrantů z evropské sedmadvacítky.

Podle některých akademiků Mayová podcenila komplexnost a všechny dopady Brexitu. Už rychlý pohled na různé modely účasti v Horizonu 2020 ukazuje, že bez souhlasu s volným pohybem občanů EU nebude plné zapojení možné. Bez kompromisu v otázce imigrace nebude možné udržet si vazby na evropský výzkum, jak uvedl Mike Galsworthy, vedoucí skupiny Scientists for EU.

Pro zachování výměny vědců a myšlenek po Brexitu se vyslovil také Cech evropských výzkumných univerzit, loni založená síť 18 vzdělávacích institucí. Podle něj je další podíl Británie na výzkumu a inovacích zcela klíčový. Zástupci cechu se vyslovili také pro pokračování studentské mobility v rámci programu Erasmus+ i pro další výměnu vědců směrem do Británie i naopak, a pro účast na evropských rámcových programech. Uvedli také, že vítají premiérčinu snahu stát se „skutečně globální Británií“. Toho však lze sotva dosáhnout bez pevných vazeb na evropské sousedy. Podle generálního tajemníka cechu Jana Palmowského se Británie může nadále účastnit evropského výzkumu jako nečlen EU, ale nejspíš to povede k velmi omezené účasti, jak ukázal příklad Švýcarska, které v roce 2014 odhlasovalo omezení imigračních kvót a v té souvislosti zůstalo vyloučeno z účasti na programu Horizon 2020, protože výsledek referenda porušoval evropský princip volného pohybu osob. Od letoška je Švýcarsko k H2020 opět plně přidruženo, poté co se rozhodlo inzerovat pracovní místa nejprve doma a poté je nabízet cizincům. To je podle Galsworthyho příklad hodný následování. Jak uvedl, ohledně volného pohybu mohou existovat modifikace a o něco takového by se Británie měla pokusit předtím, než se rychle vyloučí s jednotného trhu.

Dalším důvodem, proč může být pro Británii těžké zůstat zapojena do evropského výzkumu, je Mayové závazek dostat zemi mimo právní působnost Evropského soudního dvora. Generální tajemník Ligy evropských výzkumných univerzit Kurt Deketelaere k tomu uvedl, že přispívání do rámcových programů také znamená být pod kontrolou a mít smlouvu s Evropskou komisí a podléhat jurisdikci soudního dvora. Není také jisté, zda členské státy Británii ve výzkumných programech budou chtít. Některé zaujaly vůči ní tvrdý postoj také proto, aby varovaly další země, které by uvažovaly o odchodu z EU.  Jurisdikce ESD se vztahuje také na evropský patentový systém, který by při současném kursu Británie také musela opustit.

Více informací najdete ZDE.