Británie chce těsnější partnerství ve vědě a výzkumu, než jaké má EU s "třetími státy"

V polovině října Británie jmenovala vědeckého poradce pro Brexit. Státní úředník Chris Jones bude vládě radit ve věcech vztahu s EU v záležitostech vědeckých programů. Sám vystudoval fyziku a životní prostředí a má zkušenosti z aplikací vědeckého a technologického poradenství pro řízení významných státních projektů. V nové funkci má zajistit, aby byl britský výzkum slyšet u vyjednávacího stolu. Snahou Británie je vyjednat pro svou vědu a výzkum zvláštní status pro své členství v evropských orgánech financujících vědu a výzkum po odchodu z EU, podle něhož má výzkumná spolupráce přesahovat spolupráci, jakou s EU mají jiné nečlenské země.

Oficiální místa v Bruselu a Londýně se snaží britské výzkumníky a vědce ujistit, že probíhající projekty v rámci H2020 nebudou přerušeny a je možno pokračovat ve spolupráci. Evropský komisař pro vědu a výzkum Carlos Moedas v pondělí v projevu vyzval britské vědce, aby se nadále podíleli na společných projektech a přijímali vědce z jiných členských zemí do svých výzkumných týmů a na své univerzity. Britský pohled je vítán i ve věci podoby nového rámcového programu. Moedas se snaží omezit nejistotu spojenou s Brexitem. Také britský odbor pro obchodní, energetické a průmyslové strategie zopakoval, že příjemci grantů mají přislíbeno financování po odchodu z EU v březnu 2019, takže projekty nebudou kvůli Brexitu přerušeny. Ujištění přišla po bruselských oficiálních jednáních o Brexitu, která v tomto směru nevyznívala právě nejlépe. Několik britských univerzit už také přišlo o možnost účastnit se výzkumných konsorcií. Británie je však až do ukončení členství v EU způsobilá účastnit se evropských projektů. Vláda je také rozhodnuta podepsat úspěšné grantové nabídky podané před březnem 2019 a ráda by s unií uzavřela dohodu o vědě a inovacích. Už loni také oznámila, že bude schopna uhradit zbývající prostředky na projekty, které budou pokračovat po odchodu z EU. V případě projektů, u nichž dojde k podpisu grantové dohody po odchodu z EU, se bude s britskými účastníky jednat jako se subjekty založenými ve „třetí zemi“, tedy jako s nečleny bez asociační dohody. Někteří sousedé EU jako Švýcarsko, Norsko a Egypt si již dříve vyjednaly status přidružené země, díky němuž mohou jejich výzkumní pracovníci dostávat podporu z EU. Oproti tomu vědci z Kanady nebo USA se mohou stát členy konsorcií v rámci H2020, pokud si financování zajistí samy. Právě budoucí status země je jednou z důležitých součástí vyjednávání. V zářijovém dokumentu se britská vláda vyslovila pro ambicióznější a těsnější partnerství s evropskými výzkumnými programy ve větší míře než jaké existuje s Norskem nebo Švýcarskem. Británie je také připravena přispět do 9. rámcového programu pro vědu a výzkum, na jaderný výzkum a vesmírné programy Galileo a Copernicus. Komisař Moedas však uvedl, že o formě britského partnerství ve vědě EU rozhodne až po stanovení výše rozvodového účtu, vyjasnění přeshraničního pohybu osob a otázky britsko-irské hranice.

Britská věda z členství země v EU výrazně těžila a většina vědců také v referendu hlasovala pro setrvání v EU. Mezi lety 2007 a 2013 získala věda z EU souhrnně grantovou podporu ve výši 8 mld. liber, což je o 3 mld. liber více, než kolik Británie sama přispěla do programu Horizon 2020.