Mutual Learning Exercise (MLE) a jeho výsledky v grantových programech zaměřených na hodnocení byznysu ve výzkumu a vývoji

V září zveřejnila Evropská komise na stránkách Výzkumné inovační observatoře (RIO) souhrnný článek věnovaný výsledkům Vzájemného získávání poznatků neboli Procesu vzájemného učení (Mutual Learning Exercise - MLE) v grantových programech zaměřených na hodnocení byznysu ve výzkumu a vývoji.

Granty a půjčky hrají ve veřejné inovační politice zásadní funkci tím, že pobízí soukromé firmy k vyšším výdajům na výzkum a vývoj a pomáhají jim překonávat překážky v zavádění inovací, jako je například neochota podstupovat riziko a být vystaven možnému neúspěchu. Protože v sázce jsou velké finanční částky a také významné výsledky, vyžaduje rozhodování v politice výzkumu a vývoje dostatek spolehlivých informací, což je náročné z hlediska hodnotící metodiky. Proces vzájemného učení, vykonávaný Nástrojem pro podporu politiky při EK (Policy Support Facility), zkoumá, nakolik jsou výzvy a příležitosti při vytváření hodnotících programů VaV v souladu s moderní dobou. MLE představuje soubor příkladů dobré praxe a ukazuje některé nejnovější evaluační techniky, podrobené zkoumání odborníků-hodnotitelů ze dvanácti zemí.

Staré a nové výzvy

Proces vzájemného učení zahrnuje výměnu poznatků a dobré praxe mezi subjekty z mnoha zemí EU činnými v národním výzkumu a inovacích s podporou týmu politických odborníků. Národní účastníci mají příležitost vyslovit své obavy a problémy, s nimiž se setkávají při hodnocení dopadů inovací, a představit nedávné přístupy k jejich překonávání.

Podobně jako u jiných kroků na podporu inovací narážejí grantové programy pro hodnocení byznysu ve výzkumu a vývoji na několik problémů:

• tzv. vychýlený efekt, kdy prospěch má jen malý počet firem
• opožděný dopad, kdy účinky nejsou po nějakou dobu patrné
• nedostatek údajů o účincích/dopadech
• nízká pozorovatelnost, tj. smysluplné dopady lze jen těžko vidět přímo a některé mohou být nepřímé, včetně vedlejších
• nestabilita firem – prostředí firem je proměnlivé a rychle se mění
• přisuzování účinků - účinky způsobené daným programem nebo jinými programy/faktory.

Zároveň se objevují nové výzvy, jako například potřeba většího pochopení podrobných behaviorálních účinků podpory inovací a uchopení příležitostí souvisejících s velkými objemy dat.

Proces vzájemného učení byl schopen předvést řadu nových a často experimentálních přístupů k tomu, jak by se tyto staré a nové výzvy mohly řešit. Účastníci se mohli poučit z lekcí, které již zažila řada předních mezinárodních odborníků v oblasti navrhování a provádění hodnocení, a nabízet další příklady nebo klást otázky z vlastních národních souvislostí. Národní agentury jsou v současnosti široce zapojeny do vývoje datových platforem týkajících se činností a výsledků plynoucích z jejich podporovaných výzkumných projektů a do spojování těchto údajů s dalšími externími zdroji dat, jako jsou například obchodní rejstříky. Příklady poskytla Velká Británie a Norsko, a Francie a Švédsko uvedly, že se tímto směrem také pohybují. Převažuje propojování údajů, pocházejících například z národních statistických úřadů, pro použití ve specifických hodnoceních - byly uvedeny příklady z Francie, Norska a Španělska. Účastníci se seznámili s různými příklady, jak kvalitativní přístupy – případové studie, podrobné průzkumy a rozhovory – mohou být mobilizovány pro lepší pochopení výkladu způsobů, jakými podniky používají podpůrné programy v praxi, a jak ovlivňují firemní chování. Případ ze Španělska ukázal, jak by mohla být otázka pevné různorodosti překonána díky lepšímu chápání behaviorálních účinků. Norské hodnocení zkoumalo udržitelnost těchto účinků a řešilo otázku časově opožděných dopadů. Použití nových hodnotících rámců předložených Británií a Švédskem nabízí důkazy o programech, v nichž je hlavním cílem posoudit změnu chování vyvolanou na úrovni odvětvových inovačních systémů. Tyto systémy, zahrnující veřejné a soukromé aktéry, se zabývají vývojem konkrétního souboru technologií, například ve zdravotnictví. Diskuse týkající se metod smíšeného přístupu ukázala, že žádný přístup k hodnocení není schopen poskytnout ucelený přehled o výkonnosti politického nástroje. Kombinace několika doplňujících metodik tvůrcům politik umožňuje vypočítat aspekty výkonnosti s cílem lépe pochopit, zda, jak a proč  konkrétní nástroj úspěšně řeší důvody, pro které byl navržen a realizován, jak uvedla předsedkyně MLE Marzenna Weresa. Všichni účastníci uvedli národní příklady hodnocení, které používají smíšené metody přístupu, s některými případy z Rakouska a Litvy, Norska a Británie.

Procesu vzájemného učení (MLE) se účastnilo dvanáct zemí – Rakousko, Belgie, Chorvatsko, Francie, Německo, Litva, Norsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Turecko a Velká Británie. V jeho rámci se uskutečnily tři studijní návštěvy  (v Norsku, Švédsku a Británii). Diskuse zahrnovaly témata jako velké objemy dat, behaviorální změny a behaviorální adicionalitu, a také smíšené metody přístupu k evaluaci.