Skupina RISE navrhuje nové způsoby financování sociálních inovací

Evropská komise vydala v červnu materiál skupiny pro sociální inovace. Dokument s názvem A European ecosystem for social innovation je výsledkem práce odborné skupiny na vysoké úrovni pro politiku výzkumu, inovací a vědu (RISE) a zabývá se potenciálem sociálních inovací, konkrétně způsobem, jak dosáhnout jejich začlenění do inovační agendy a podpořit je v 9. rámcovém programu a dalších akcích v rámci EU. Autoři se zaměřili na potřeby organizací přicházejících se sociálními inovacemi, zejména sociálních podniků, a zmiňují značnou různorodost, která v Evropě panuje co do přístupů včetně místní povahy aktivit a přístupu zdola nahoru.

Dokument zkoumá požadavky inovačního prostředí i obchodních a řídících modelů, jež by v něm mohly fungovat. Závěr je, že hlavním katalyzátorem této činnosti by mohly být velké na mise zaměřené iniciativy, v jejichž rámci vznikají koalice pro řešení největších společenských výzev, jak už uvedla loňská zpráva Lab – Fab – App.

V souvislosti s plánováním 9. rámcového programu skupina RISE doporučuje zvážit čtyři hlavní kroky:

• Na makroúrovni existuje příležitost určit a stimulovat hlavní motor poptávky prostřednictvím začlenění sociálně zaměřených misí – společenské výzvy jsou již součástí současného Horizonu 2020, kde je však společenský cíl výchozím bodem mise, která má vyústit v dosažení jasně určených cílů (příkladem může být zlepšení kvality ovzduší v evropských městech a následné pozitivní dopady na zdraví obyvatel).
• Mají-li být mise úspěšné, budou vyžadovat efektivní prostředí včetně dostatečné poptávky po inovacích tak, aby se účinně šířily a byly udržitelné a měřitelné - sociální inovace nabízí občanům a podnikům způsob, jak se zapojit do smysluplné a přínosné činnosti. Evropská unie má potenciál katalyzovat mnohem rozsáhlejší zavádění sociálních inovací, jež by přispívaly k řešení hlavních problémů na evropské, národní i místní úrovni. Mají-li se sociální inovace šířit v měřítku potřebném pro posun na celoevropské úrovni, jejich nezbytnými rysy musí být udržitelnost, škálovatelnost a replikovatelnost. Příští rámcový program Horizon Europe nabízí možnost sociálně zaměřených výzkumných misí, které stejně jako podpora výzkumu a vývoje vyžadují inovace v podobě politiky zaměřené na jednání pomocí kombinace informací (díky digitálním inovacím), pobídek, sankcí a posunů sociokulturních norem. Současné inovační prostřední postrádá jasně formulovanou stimulovanou poptávku. Nejdostupnějším nástrojem jsou veřejné zakázky. Zatímco orgány veřejné moci mohou při jejich zadávání sdílet náklady a zkušenosti, smíšené organizace budou muset hledat a šířit způsoby řešení a možná i být místem pro zahajování a koordinaci misí.
• Prostředí sociálních inovací by také mělo mít zajištěnou finanční podporu a úroveň dovedností - Prostředí sociálních inovací rovněž musí zajistit nutnou finanční podporu. Řada současných finančních zdrojů má úzce definované určení či regionální zaměření. Proto je zapotřebí přeměnit a zavést finanční infrastrukturu a obchodní modely pro sociální podniky. Je třeba zbavit se nadměrné závislosti na příspěvcích a státních grantech, které nezaručují udržitelnost ani škálovatelnost, a k tomu je podle autorů zapotřebí tří typů institucionálních inovací:

            Hybridní kapitál, který by zahrnoval obnovitelné a konvertibilní granty, nevratné půjčky a smlouvy o rozdělení příjmů, kde jsou dluhy změkčeny spíše příspěvky/dary než převodem kapitálu

            Trpělivý kapitál, kdy doba trvání půjčky nebo grantu musí ladit s prodlouženým časovým plánem nutným pro dosažení společenských cílů a muže zahrnovat proplácení svátků,

            Riziková filantropie - přístup ke grantové podpoře používající nástroje a kritéria rizikového financování s podpůrným balíčkem pro maximalizaci společenských přínosů.

• Zapotřebí jsou také doplňující opatření na podporu školení sociálních podnikatelů - zpráva se zabývá také rolí vysokých škol v oblasti sociálních inovací. Univerzity mají transformativní úlohu a jsou prostředím produkujícím nové znalosti a dovednosti. Často se přitom přehlíží skutečnost, že představují celosvětově propojenou síť. Ze své podstaty navíc přispívají ke společenským inovacím například vývojem nových modelů péče o některé skupiny obyvatel, zdravotní péče, inteligentních měst nabízejících nová dopravní řešení, šetrnějšího využívání energie, snižování emisí CO2, inovacemi v dopravě, informačních technologiích a komunikaci a dalších. Přesto ke skutečně efektivnímu vyvíjení společenských inovací vysoké školy potřebují přijmout některá opatření – například založit katedry sociálních inovací, explicitním odměňováním přínosů a začleňováním sociálně inovačních dovedností do kurikula a také obecnějším tréninkem podnikání. Rozvoji kapacit a výměně dobré praxe by pomohla také podpora z EU, například ze strukturálních fondů. Univerzity by také měly rozvíjet dialog a vazby s firmami zapojenými do sociálních inovací a kde je to možné, plnit spíše komplementární než soutěživou roli. Mohou se také zapojit do hodnocení experimentů, takže následná rozhodnutí by byla založena na důkazech. Spolu se společenskými organizacemi by měly vést dialog, jež by umožnil studentům, vyučujícím a občanům nabýt dostatek znalostí k tomu, aby byli schopni vytvářet si názory a přicházet s nápady a docházet k rozumným a informovaným rozhodnutím o vědeckých a technických otázkách společenského významu.

Publikace je dostupná ZDE.