Mohou výzkumné a regionální programy fungovat spolu?

Je třeba větší synergie mezi výzkumnými programy a regionálními fondy

Evropská komise usiluje o větší součinnost mezi různými finančními zdroji. Výsledkem společného workshopu Evropské asociace univerzit (EUA) a Science Business je šest myšlenek týkajících se způsobů, jak toho dosáhnout. Jak lze zažádat o prostředky ze strukturálních fondů na výstavbu infrastruktury a zároveň z Horizonu 2020 na podporu výzkumu a start-upů? Dosud to bylo značně obtížné, ale roste tlak na zlepšení synergií mezi oběma programy. Cílem je, aby se oba zdroje vzájemně doplňovaly a byly lépe koordinovány tak, aby regionům umožnily čerpání podpory z EU. Inovátory navíc nemusí příliš zajímat, odkud peníze proudí, pokud na ně dosáhnou. Skupina diskutujících během workshopu vypracovala přehled šesti praktických návrhů od koordinace pravidel pro dva finanční proudy po vynětí více projektů z omezení státní podpory. Tato záležitost je letos důležitým a diskutovaným problémem vzhledem k tomu, že v Bruselu vzniká nový dlouhodobý rozpočet.

Lepší synergie představují přínosy v mnoha směrech – EK by například mohla financovat řadu excelentních výzkumných projektů, které neobdržely grant z Horizonu 2020 z důvodu příliš velkého počtu žádostí. Podle odhadů Komise by na financování všech návrhů projektů, které byly ohodnoceny jako excelentní, avšak neobdržely grant, bylo zapotřebí dodatečných 66,3 mld. eur. Větší součinnost finančních zdrojů by také vedla k férovějšímu a efektivnějšímu rozdělování peněz. Doposud jde 90% prostředků z H2020 na podporu výzkumu ve starších a bohatších členských státech, zatímco v případě strukturálních fondů jde naopak 80% na podporu novějších, tedy zejména východoevropských členů. Podle výboru pro regionální rozvoj toto není dále udržitelné. V současné době navíc stále převládají tendence hradit ze strukturálních fondů zejména budování dopravní infrastruktury a podobně na úkor podpory výzkumu a talentů. Jeden z členů výboru EP pro regionální rozvoj Lambert van Nistelrooij poukázal na příklad Španělska, kde byla silně podporována výstavba silnic v očekávání, že to rozběhne průmysl. A průmysl je nyní v Asii, dodal.

EK doufá, že nové priority unijního rozpočtu povedou členské státy ke strategičtějšímu uvažování a k podpoře inovativních projektů na regionální úrovni.

Výsledkem worskhopu je šest hlavních návrhů pro dosažení větší součinnosti finančních programů:

1.    Koordinace pravidel pro všechny zdroje financí pro výzkum

Mnoho výzkumných projektů nemůže být podporováno z jiných zdrojů než z rámcového programu pro vědu a výzkum z mnoha důvodů včetně (ale nejen) těsných pravidel pro státní podporu, nekompatibilních pravidel a špatného strategického plánování v některých členských zemích. Proto by EK měla pravidla pro všechny finanční zdroje zkoordinovat. Budoucí rámcový program by měl předem stanovit podmínku, podle níž je kompatibilita finančních nástrojů zajištěna. Také projekty výzkumných infrastruktur by mohly mít prospěch z jednoho finančního zdroje, který by mohl sloužit od počáteční do finální fáze projektu. Takový zdroj však zatím není k dispozici.

2.  Výjimka pro více financí na vědu a výzkum z pravidel státní podpory

Další překážkou synergií jsou pravidla státního financování vědy. Výjimka z nich platí pro projekty podporované z Horizonu 2020. Tato pravidla mají bránit státům v narušení trhu dotováním velkých finančních projektů. Ale například na projekty z ERDF se výjimka nevztahuje, i když jsou často větší a tržně orientované. To paradoxně brzdí státy v rozdělování regionálních financí na výzkumné projekty. Zapotřebí je tak širší výjimka.

3. Lepší fungování Pečetě excelence

Ve snaze pomoci chudším členům EU, kteří se málokdy dočkají podpory svých projektových návrhů, zavedla EK v roce 2015 iniciativu Pečeť excelence pro vysoce hodnocené projekty, které neobdržely grant. S Pečetí excelence měly mít takové návrhy nárok na podporu ze strukturálních fondů. Ve skutečnosti však jen málo států souhlasilo s financováním takových projektů, často z důvodu příliš velké byrokracie s tím spojené. Slabou stránkou Pečetě excelence je zejména to, že je zcela na členských státech, zda ji přijmou nebo ne. Prioritou novějších členů unie v posledních deseti letech bylo dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu a snížit vnější zadlužení. Výzkum a inovace nebyly mezi jejich prioritami. Pečeť by mohla fungovat lépe, kdyby byly členské státy nuceny přerozdělit část peněz z ERDF na financování projektů. Měla by se také promyslet možnost rozšířit udělování pečetě i špičkovým, geograficky vyrovnaným kolaborativním konsorciím.

4. Ještě chytřejší inteligentní specializace

V posledních letech vyžaduje EK, aby regiony, požadující podporu ze strukturálních fondů na rozvoj strategií inteligentní specializace, vytvářely dlouhodobé formální obchodní plány namísto nahodilého utrácení peněz. Tato strategie sice funguje, ale ne tak rychle, jak by bylo třeba. Proto by měla EK zdvojnásobit částku na inteligentní specializaci a získat tak peníze na dlouhodobé strategické projekty. Podmínkou by ale bylo, že regiony podepíší s EK sedmileté smlouvy, v nichž se zavážou k investicím a specializaci v určité oblasti bez možnosti změny po dalších volbách.

5. Lepší komunikace a informování o finančních programech

V roce 2014 vydala EK průvodce k synergiím pro všechny instituce zapojené do čerpání strukturálních fondů na národní úrovni, ale ne všechny členské státy znají dobře fungování a možnosti využití programu na financování výzkumu. Například přes zájem malých a středních podniků o doplňkovou podporu na základě Pečetě excelence pro své projekty se někteří poskytovatelé financí stále domnívají, že jde o ”zbytkové” projekty z H2020 . Má-li se to zlepšit, musí se EK také více věnovat informování o svých finančních programech.

6. Větší úsilí členských států

V některých z novějších členských států, tedy v evropské “třináctce”, se stále teprve vyvíjejí základní podmínky pro výzkum a inovace. Inovace jsou pro jejich ekonomiku jen marginální, výzkum rovněž není prioritou a panuje malé povědomí o jejich významu pro hospodářství. V některých z těchto států ještě nebyla formalizována nebo dokonce vůbec neexistuje politika regionálního rozvoje. Národní politika nezohledňuje regionální potřeby a v některých případech regiony existují pouze na papíře, zatímco rozhodnutí jsou přijímána v hlavním městě. Naopak Německo vynaložilo na vybudování udržitelných inovativních regionů značné prostředky. Bez skutečné politické vůle a strategického plánování nemohou chudší státy dosáhnout většího budování kapacit. V průběhu programu H2020 Evropská komise dala na šíření excelence 800 milionů eur. Šlo o klastr programů s cílem rozdělit zvláštní prostředky na výzkum a pomoci členským státům rozvíjet vědecké a technické kapacity. Některé regiony začaly díky tomuto programu rozvíjet výzkum a inovace, ale šlo o projekty s omezeným rozpočtem a dobou trvání.