Neexistuje houževnatějšího živočicha než želvušky – přežije zmrazení, vakuum i vystavení radiaci

Tvor vydrží podmínky, které na Zemi ani neexistují. Nezničitelnost želvušek vyplývá z jejich přizpůsobení se prostředí, což se může zdát překvapivé, protože žije na zdánlivě pohodlných místech, jako jsou chladné vlhké chomáče mechu. Ukázalo se však, že vlhké, mechem porostlé skrýče želvušek mohou vyschnout mnohokrát za rok. Sušení je pro většinu živých tvorů dost katastrofální. Poškozuje buňky určitým způsobem stejně, jako zmrazení, vakuum a radiace. Jednak sušení vede k vysokému obsahu peroxidů a dalších reaktivních druhů kyslíku. Tyto toxické molekuly štěpí DNA buňky na krátké fragmenty – stejně jako to dělá radiace. Sušení také způsobuje vrásky a praskání buněčných membrán. A může to vést k tomu, že se křehké proteiny rozvinou a stanou se tak nepoužitelnými. Želvušky vyvinuly speciální strategie pro řešení těchto druhů škod. Jak želvuška vysychá, její buňky „vyplivují“ několik podivných proteinů, které se nepodobají ničemu, co se nachází u jiných zvířat. Ve vodě jsou proteiny pružné a beztvaré. Ale jak voda mizí, proteiny se samy seskupují do dlouhých, křižujících se vláken, která plní vnitřek buňky. Vlákna podporují membrány a proteiny buňky a zabraňují jejich porušení nebo rozvinutí. Nejméně dva druhy želvušek také produkují další unikátní bílkovinu. Tento protein, přezdívaný Dsup, se váže na DNA a může ji fyzicky chránit před reaktivními formami kyslíku. Napodobování želvušek by jednou mohlo pomoci lidem osídlit vesmír. Potravinářské plodiny, kvasinky a hmyz by mohly být upraveny tak, aby produkovaly jejich bílkoviny, což by těmto organismům umožnilo efektivnější růst na kosmických lodích, kde je zvýšená úroveň radiace v porovnání se Zemí. Pokud se tedy lidem někdy podaří dosáhnout hvězd, mohou toho dosáhnout částečně za pomoci drobných osminohých vytrvalostních specialistů na vašem dvorku.

Zdroj: ZDE.