K naplnění cílů dekarbonizace EU je potřeba, aby státy přijaly zásadní rozhodnutí o budoucnosti tohoto paliva

Ačkoliv jsou vodíkové technologie stále v zárodku, je nutné, aby Evropská unie a její členské státy přijaly důležitá rozhodnutí, která přispějí k naplnění cílů do roku 2050 – dekarbonizaci evropské energetiky a vytvoření prvního uhlíkově neutrálního kontinentu, následně aby vytyčily plán pro vytvoření a regulaci trhu s vodíkem a došly konsenzu v oblasti inovací a definice „nízkouhlíkového“ vodíku. Vodík je považován za klíčový prvek ekologizace evropského energetického trhu a očekává se, že nahradí zemní plyn v odvětvích průmyslu, která nelze snadno elektrifikovat, tedy v odvětví výroby oceli a v letectví. Očekává se, že by mohl tvořit až 23 % energetické skladby Unie. Problémem dnešní výroby vodíku je, že není „zelená“. Vodík se vyrábí parní reformací zemního plynu, při níž vzniká velké množství CO₂. Pro budoucí výrobu se počítá s elektrolýzou, kde elektřina z obnovitelných zdrojů bude procházet vodou a oddělovat vodík od kyslíku. Dnešní elektrolyzéry jsou však velmi nákladné a je třeba překlenout tuto propast společnou mnohým obnovitelným zdrojům investováním do výzkumu a inovací. Evropská komise představila vodíkovou strategii EU již v červenci 2020, stanovila cíle pro rozšíření technologie „zeleného“ vodíku a vyzvala k investicím 470 miliard eur v příštích 30 letech. Komise doufá, že do roku 2030 bude EU disponovat 40GW elektrolyzéry, které vyprodukují každoročně na 10 milionů tun obnovitelného vodíku. EU není v úsilí o vývoj „zelené“ výroby vodíku sama, v lednu zahájila Kanada největší závod na výrobu zeleného vodíku na světě, v listopadu 2020 představila Chile plány na výrobu nejlevnějšího „zeleného“ vodíku světa do roku 2030.

Zdroj: ZDE.